Bobeš se loučí

Ahoj Bobeši,
na úvod se nám prosím představ. Odkud pocházíš, jak ses dostal k frisbee a kde si přišel k přezdívce Bobeš?

Ahoj, normálně se jmenuju Vojta Joska a jsem z Náchoda. K frisbee jsem se dostal asi v 15ti, když mě naverboval náš školní tým – Náchodské Trubky. Všude kam jsem přišel bylo nějak moc Vojtů, takže jsem hned při nastoupení na gympl dostal přezdívku podle trička na tělák, který jsem měl ještě z fotbalového turnaje a kde byl jako hlavní sponzor Bobík nábytek. Díky bohu jsem se aspoň za těch pár let dostal z Bobíka na Bobeše a to mi už zůstalo i ve frisbee.

Jaké další sporty nebo aktivity jsi dělal dříve nebo stále provozuješ?

Než jsem začal hrát frisbee byl jsem 10 let zarputilým fotbalistou, v 15ti jsem plynule přešel na frisbee a rozhodně bych neměnil. Mimo to se teď snažím hodně lézt a celkově trávit čas v horách nebo ve skalách.

Představ si, že jsem tak trošku lenoch (chápu, že je to obtížné) a Ty bys mě chtěl vytáhnout někam do hor. Co je na horách tak atraktivního? Proč se Ti tam tolik líbí?

Seš tam pánem svého času. Ve většině kolektivních sportů máš pořád kolektivní zodpovědnost, kdežto v horách nebo na skále máš zodpovědnost sám za sebe, nanejvýš za toho druhého člověka co se s tebou nahoru sápe. Taky tam jde už trošku o něco jiného a většího. Pocit když nechceš dostat bod v důležitým zápase je super a je to výzva, ale s pocitem když rozhodně nechceš spadnout v nějaký exponovaný stěně se to těžko srovnává.

Ve frisbee ses velmi rychle zlepšil a v juniorské reprezentaci jsi patřil do jádra týmu, především díky náběhům a jistotě v soubojích, o skvělé obraně nemluvě. Nakonec jsi 2 roky reprezentaci vedl jako kapitán. Jak jsi spokojený se svým působením v juniorech?

S působením v juniorech jsem spokojený víc než dost. Myslím, že to takhle daleko ještě nikdo nedotáhl bez toho, aniž by uměl házet a já jsem měl štěstí, že se mi to povedlo. Asi jsem ty záhozy vyrovnal klidnou hlavou, která se v důležitých zápasech docela hodí. Za zkušenosti, vzpomínky a hlavně lidi, které jsem tam potkal jsem neskutečně vděčný a jestli to čte někdo, kdo nad juniorskou repre váhá, tak ať se kouká okamžitě přihlásit! Rozhodně nebudete litovat…

Máš v našem sportu nějaký vzor? Je někdo, jehož úrovně bys chtěl dosáhnout?

To snad asi ani ne. Nemám vzory ani v jiných sportech. Jasně, že si občas řeknu, že bych chtěl běhat jak Čégo nebo bránit jak Lipi, ale já hraju prostě jinak, a tak si můžu jen poslepovat z těhle střípků nějaký „NadVzor”.

Přejdu k hlavnímu tématu rozhovoru. Po letošní sezóně (2018) jsi oznámil konec kariéry za náš tým a nás v 3SB samozřejmě zajímá, jak na nás budeš vzpomínat. Nejprve ale zavzpomínej, jak před 3 roky probíhal Tvůj přestup k nám?

Přestup probíhal docela jednoduše a spíš to byl start, protože jsem před tím ještě za nikoho nikdy pořádně nehrál. Na konci soustředění po obědě, když jsem se už chystal na zpáteční cestu do hor, se mě Lipi, tehdy náš coach, zeptal, jestli mám za koho hrát venkovní sezónu. Trubky na venkovní open ligu nemají stále dostatek lidí, takže jsem neměl za koho hrát a odpověď byla jasná.

Takže po halové sezóně (2016) odehrané za ŽZ C jsi do venkovní sezóny nastoupil do první ligy za 3SB. Byl to velký rozdíl? A jak na Tebe tým v první chvíli působil?

Rozdíl oproti hraní v hale za ŽZ C byl velký, třeba jen hřiště bylo nepatrně větší a najednou se nás tam pletlo ještě o dva víc. Samozřejmě hlavní rozdíl byl v osazenstvu a přístupu. 3SB mě snad poprvé ukázali, jak vypadá našlapaný tým, kterému nechybí motivace a ve kterém už musíš začít něco dělat, aby ses podíval na lajnu. Byla sranda pozorovat na prvním turnaji v tu dobu pro mě neznámé hráče, jak se chovají na hřišti i mimo něj. Teď už vím, co od koho čekat a jen tak mě něco nerozhodí, ale tam jsem byl jak Alenka v říši divů. Z prvního turnaje jsem se vrátil plnej tolika dojmů, veskrze pozitivních, že jsem si to srovnával ještě druhý den ve škole.

Jak moc jsi tenkrát šel na jistotu? Znal jsi naše kluky a věděl jsi, jak hrají nebo si vůbec nevěděl, co Tě čeká?

Znal jsem třeba 4 a to asi tak dobře, jako většinu frisbee scény. Určitě bych to nenazval nějakou jistotou, ale jsem rád, že jsem udělal tenhle krok do neznáma. Zase se to jednou vyplatilo.

Jak jsi byl s 3SB spokojený? Od organizační stránky, přes stránku herní až po atmosféru mimo hřiště?

Spokojený jsem určitě byl. Nikdy předtím jsem neměl možnost nahlédnout do zákulisí většího týmu, takže to pro mě byl velký skok. Pamatuju si, že mě překvapila už taková maličkost, že máte týmové flašky. Oproti zázemí v Trubkách se to nedalo srovnávat. A když pak přišly volby kapitánů, nebyl jsem si jistý, jestli jsem vstoupil jen do týmu na úrovni, nebo rovnou do nějakého politického hnutí, protože ani tam snad nemají tolik výkonných funkcí. Co se herní stránky týče, tak snad kromě horkých hlav si nemám na co stěžovat.

S Budějčákama sis zahrál i evropskou ligu v kategorii MIXED, takže Ti nejsou cizí ani naše dámy. Jak se Ti s nimi hrálo? Máš mezi nimi nějakou favoritku?

To byl snad největší skok ze všech! Když jsem poprvý hrál s vašimi holkami, tak jsem si musel držet bradu i při střídání. Nikdy jsem si tak dobrej mix od té doby nezahrál. Velká jistota v týmu. Nezapomenu na můj náběh na dlouhou, když jsem se otočil, zjistil, že je to holka, už se chtěl vracet, že to nepoletí a najednou mi kolem hlavy proletěl takový laser, že jsem měl co dělat, abych ho vůbec doběhl. Favoritku nemám, všechny jsou skvělý.

Odnesl sis za ty 3 sezóny něco užitečného – taktiky, rady, zkušenosti, kamarády?

Všechno, ale taktiky, rady a zkušenosti bych dost možná dostal i jinde, což se o tom posledním říct nedá…

Pro náš tým jsi byl určitě velkou posilou, nechyběl jsi v sestavě ani letos při získání bronzové medaile ani před dvěma lety při vůbec nejlepším výsledku 3SB OPENU v novodobé historii – stříbrné medaile z MČR O/W 2016. Co Tě tedy nakonec přimělo ukončit spolupráci s 3SB?

Chybí mi víc odehraných zápasů se spoluhráčema z domovského týmu, tedy z Trubek. Můj sen je úplné osamostatnění se od ostatních týmu a bojování ve venkovním openu v našich, ačkoliv trošku infantilních, tak ale pořád našich dresech.

Nakonec na odlehčenou posledních pár otázek. Víme, že letos maturuješ. Povíš nám z čeho, kdy si máme udělat čas na maturitní ples a co s Tebou bude po dokončení střední školy?

To je snad to největší neštěstí téhle sezóny. Krom toho, že se asi budu muset i učit, tak mi ples vyšel na sobotu o víkendu, kdy se mimo jiné koná taky HMČR mixu v Plzni, což je můj, co se haly týče, snad nejoblíbenější turnaj. Už jsem měl v docházce na ples vyplněno, že nemůžu, ale doma i ve škole jsem pak měl nějaké nepříjemnosti, takže budu nakonec přítomen na plese a Plzeň se bohužel obejde beze mě.. Nakonec jsem se rozhodl pro maturitu státně z angličtiny a školně pak z biologie a společenské vědy. Je to celkem velký rozptyl, ale za to může asi hlavně to, že nevím, kam to směřovat dál. Takže co bude příští rok je teď velká neznámá.

A úplně nakonec, je něco, co bys chtěl 3SB popřát k letošnímu výročí 25 let?

Snad jen to, aby jste pokračovali v tom samém tempu, jako máte teď, v budování silného týmu ve všech kategoriích, s velkou a fungující základnou, díky které se pak můžete těšit ze stále lepších a lepších výsledků. Díky za všechno!!

Děkuji za Tvůj čas při odpovídání na mé otázky. Bezpochyby budu mluvit za celý tým, když řeknu, že Ti přejeme mnoho štěstí ve frisbee, u maturity i do budoucna. Děkujeme Ti za ty 3 roky, kdy ses potil v našem dresu a věř, že u nás budeš mít dveře vždy otevřené.

Za sebe ještě dodám, že se těším, až se spolu potkáme třeba v nějaké reprezentaci.

7.12.2018 napsal Lipi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *