Jaký je to pocit jít na první trénink či jak vypadá turnajový víkend, prozradily nováčci Kája a Teri

Už přes rok jsou součástí týmu Kája a Teri. Abychom Vám ultimate frisbee ještě více přiblížili, položili jsme jim pár otázek.

Kde jste se o frisbee a o 3SB dozvěděly?
K: Ono to vlastně přišlo tak nějak samo, o frisbee vím hlavně díky BiGy (budějovické gymnázium – pozn. autorky), kam jsem loni nastoupila. Na mém prvním tělocviku nám dali na posledních 10 min disk. Ten den zrovna hodně foukalo a hned můj první forehand letěl přes plot. Takže jsem určitě udělala skvělý dojem na pana učitele, který ten plot musel přelézt, a řekla jsem si, že asi frisbee není nic pro mě. Potom jsem zjistila, že pár mých kamarádů hraje, tak jsem v prosinci zašla na trénink. No a jsem tady o rok a kousek později, zapálená a nadšená do frisbee 😀
P.S. Disky mi ale přes plot létají pořád 🙂

T: Úplně jako první jsem se o frisbee dozvěděla na nižším gymplu, kde jsme ho hráli na tělocviku. Hodně dlouho jsem se rozhodovala, jestli zkusit zajít na nějaký trénink (třeba rok a půl :D), ale bála jsem se, tak jsem pokračovala s volejbalem.

Jaký byl váš první trénink?
K: Můj první trénink byl zajímavý, protože jsem tam znala jenom jednoho člověka, a to byla moje kamarádka Ivet. Nikoho dalšího z asi 15 hráčů jsem vůbec neznala a byla jsem z toho docela vyděšená. Navíc všichni měli zkušenosti a skvělou náladu z turnaje, který byl o víkendu. Takže si tam ukazovali, jak už umí házet dobře insidy a overy a jak už chápou, jak se hraje flat, a já jsem vůbec netušila, o čem to mluví 😀 Jak se ale blížil konec tréninku, tak jsem přestávala být tak nervózní a začalo mě to bavit.

T: Když už jsem se odhodlala přijít, vlastně mě k tomu dokopala kamarádka, což bylo začátkem září 2019, byla jsem tak moc vystrašená. Všichni tam byly neskutečně dobří a já skoro neudržela disk v ruce. :)) Ale moje obavy byly zbytečné, všichni byli moc hodní a nápomocní, proto jsem asi zůstala do konce tréninku, odcházela se skvělým pocitem a vlastně se rozhodla pokračovat dál.

Přes týden jsou tréninky a o víkendech turnaje. Jak vypadá váš turnajový víkend?
K: Záleží, kam se jede, ale většinou se vyjíždí už v pátek odpoledne, jezdí se tak různě, někdy vlakem, někdy autem a jsme tam až do neděle. Co se týče spaní, tak v létě spíme převážně ve stanech a v zimě většinou ve školách. Takže pokud chcete na turnaji přespat, tak si vemte spacák a karimatku 🙂 Když jsem jela na svůj první turnaj, tak jsem z toho byla docela v šoku (Kája na frisbee poprvé zažila spaní na karimatce – pozn. autorky), ale pak si člověk zvykne, a naopak ho to začne bavit.

T: Kvůli této situaci a tomu, co se teď děje, jsem byla asi na čtyřech venkovních a pár halových turnajích a moc jsem si je užívala. Mám to s čím srovnat, jelikož jsem hrála závodně volejbal a závodně i tancovala. A to se s tou atmosférou, co je na turnajích, prostě srovnat nedá. Připadám si vždy jako v bublině odříznutá od všeho tady v Budějcích. Všichni tam jsou extrémně přátelští a už jen rozcvička je skvělá, co teprve hra! Doufám, že brzy turnaje zase začnou a všechno mě to vtáhne a bude to ještě lepšejší.

Kde všude už jste byly na turnajích? Kam byste si přály jet?
K: Začala jsem hrát od ledna 2020 a po světě začala řádit korona, ale i tak jsem turnajů stihla poměrně hodně. Ráda vzpomínám na halu v Brně, kde byl můj první turnaj. Moc hezký bylo MČR v Dobrušce (Královéhradecký kraj) a v Březnici (Středočeský kraj) juniorské mistrovství. Ráda bych si zahrála někde v zahraničí, je mi jedno kde, tak snad se mi to někdy povede.

T: Tady v ČR: kvalda Malšice (Jihočeský kraj) women, MČR women v Dobrušce, Princesscup a kvalda na MIX tady u nás v ČB. Pak ještě pár turnajů halových, ale to se venku nevyrovná. Moc bych si přála jet kamkoliv do zahraničí, zkusit zase něco jiného, jinou atmosféru a nasbírat nové zkušenosti.

Na frisbee je malá, přátelská komunita. Stihly jste se už seznámit s hráči z ostatních týmů?
K: Bohužel ne, to mě hodně mrzí, nebylo moc turnajů a byly omezené na různá opatření a nebyl prostor na seznamování. Seznámila jsem se pouze s pár lidmi, ale ta komunita je fakt skvělá. Doufám, že až bude situace lepší, tak konečně poznám i hráče z ostatních týmů.

T: Bohužel ne. Málo turnajů, málo akcí, málo amateráků. Věřím, že zbytek těch skvělých lidí brzy potkám. Ale lidi, co jsem zatím poznala i z jiných týmů, jsou nejvíc suproví.

Co se vám na frisbee líbí a co byste naopak chtěly změnit?
K: Líbí se mi to, že když člověk zamaká a bude se snažit, tak to může dotáhnout daleko. Vážím si toho, že vás tady nikdo nesoudí za to, jak vypadáte, co nosíte na sobě, jestli máte značkový věci, a to si myslím, že je poslední dobou těžké najít. Díky frisbee jsem našla spoustu kamarádů a získala plno nových zkušeností. Doufám, že se frisbee dostane víc do povědomí lidí, nic jiného bych neměnila, nebo mě aspoň nic nenapadá.

T: Nechci tady říkat, že je frisbee bez chyb a vychvalovat ho do nebes, ale vlastně proč ne? Zatím to předčilo všechny mé představy a já se toho nemůžu nabažit. Samotná hra, smysl fair play, komunita, prostě to vše je totálně boží. A to, že se tam občas nějaký zádrhel objeví je normální, jde hlavně o ten celkový pocit.

napsala Heny