Kvalifikace nám nepřály, Áčka budou hájit naše barvy v Brně samy

OPEN aneb Podkrkonošská pohádka: Jak jižané navštívili sever

Bylo nebylo jedno městečko na úpatí Krkonoš. Jen pro upřesnění – nebylo velké a bylo pěkně daleko! V tomto městečku vládnul svou pevnou rukou sám Krakonoš a ten si jednoho dne řekl: „Hernajs, s tož to je nuda, chtělo by to nějaké pořádné pokoukáníčko.“ Proto vyslal Sojku do podkrkonoší, aby zatočila s nudou a zjistila, co se v okolí děje. I ona přinesla zprávu o tom, že se o víkendu 2.-3. 2. koná klání o to, kdo bude házet diskem na samotném pupku světa – v Brně. Jedna taková parta jela až z druhého konce země a ta si upoutala Krakonošovu pozornost již od brzkého rána. Však si o tom přečtěte sami: „Ondra… Danda… Míša…“ znělo neklidné Tomiovo počítání prázdnou budějckou nádražní halou. Ještě aby nebyla prázdná, když na hodinách velká ručička pomalu dokončovala své páté kolečko. „Jo, Honzí… a … Gustávo se připojí v Praze…. …. ….“ Chvilka ticha. „Kde je Fanda a Péťa? KDE JE FANDA A PÉŤA???“ znělo prázdnou halou. Jenže Fandovi a Péťovi brzké vstávání nedělá dobře. Jejich budík selhal ve své jediné úloze, a tak směrem Prahy vyrazilo pouze pět statečných.

(Cestu Krakonoš komentovat odmítl, prý něco tak nudného ještě neviděl. Já jen pro upřesnění uvedu pravdu, popis cesty by nás přenesl do úplně jiné pohádky – kluci totiž celou cestu prospali. Teda kromě snídaně na pražském hlavním nádraží, potkání Gustáva a neustálých obav o cestě na sever. Však kdo z vás kdy vystoupil z vlaku v Martinicích, ten ví své… Jo a taky strachem o ty dva spáče, jejichž cesta byla v rukou řidiče autobusu z Černého Mostu do Trutnova…)

V Jilemnici kluky přivítaly (nikoli překvapily) závěje sněhu, padající led ze střechy a také Krakonošova socha vytesána ze sněhu. Nicméně na zimní radovánky nebyl čas, kvůli přepřahání motorů přijeli kluci pozdě, a tak celým městem prolítli jak pasát a honem do tělocvičny, kde už se blížil první zápas: PeaceEgg. Ještě před samotným začátkem kluky dohnalo štěstí – Fanda s Péťou se objevili ve dveřích tělocvičny! To kluky z 3SB B nakoplo, a tak PeaceEgg dali těžký a poměrně vyrovnaný zápas, že tomu sami nemohli uvěřit. „Trochu jsme bojovali s rozměry haly a oni nás uhráli na dlouhé,“ znělo po zápase v šatně. Výsledek 8:11 však nezní tak špatně a PeaceEgg to rozhodně neměl jednoduché. Další ve skupině byli LeftOvers – papírově silnější, a i na hřišti to tak vypadalo. Celý zápas bylo jasně vidět, kdo je na hřišti zkušenější a vyšší – 3SB B si moc neškrtlo a uhrálo svůj nejhorší Jilemnický výsledek 4:15. Jenže takový je sport – zkusíš a zjistíš. Kluci zjistili, co jim jde i nejde a do dalšího zápasu si odnesli to nejlepší z obou zápasů.

Následoval zápas o všechno – Trubky. Oproti svému druhému zápasu kluci zabrali a ukázali, co je v nich a to tím, že předvedli svůj nejlepší zápas na turnaji vůbec! Sice od samého začátku Trubky tlačily a tím si vybojovaly náskok, nicméně my jsme byli na tlak zvyklí a začali jsme foukat do Trubek a ty se nestačily divit. Bohužel když časomíra ohlásila konec zápasu, 3SB B zvládlo uhrát posledním bodem pouze výsledek 9:10. Škoda, tady to uteklo o fous. Tím sice končilo sobotní hraní, nicméně kluky poslední zápas naladil do příjemné nálady, že se nemohli dočkat neděle a dalších příležitostí vyhrát svůj první zápas.

Po plzeňské zkušenosti se při večeři objevil na stole jen jeden smažený řízek, dvoje kuře s rýží a několik gulášů. A ke každému jídlu jedna kofola za poctivě odvedenou práci. Tentokrát se ale karty obrátily a smažený řízek sklidil největší úspěch (a závistné pohledy ostatních). Nicméně nikdo z nás nečekal tak chutnou večeři, a tedy vydařený konec dne. Tak to kluci pořádně oslavili – jedni medovníkem, druzí stolním fotbálkem. A protože měli chlapci po krátké noci, fyzicky i psychicky náročném dni, tak všichni spokojeně usnuli pár hodin po večerníčku. Teda moment, všichni kromě Gustáva – ten si prý musel jít ještě něco zařídit… Nu, doufejme, že to opravdu byla rodina, jak tvrdil ostatním. 😉

V neděli ráno kohout nekokrhal. Celá Jilemnice spala za zvuku kapek dopadajících na parapety, jenom 2 týmy (BUFU a 3SB B) se od časného rána snažili vydřít duši jeden z druhého. Výsledkem 8:13 se to (bohužel) povedlo BUFU. „Byl to náročný zápas, chtěli jsme je porazit, fakt hodně, ale nepovedlo se. Zase nás trápili v zóně seběhy a bohužel i díky pár nevynuceným chybám to dopadlo tak, jak to dopadlo.“ znělo z úst kapitána v šatně po zápase. Zároveň ale podpořil k poslednímu zápasu – však kdo víc si zaslouží výhru než ti, kdo každý zápas oddřeli od začátku až do konce.

PD B – poslední zápas turnaje. 3SB B od začátku chtělo vyhrát, a tak si za tím šlo! Z počátku sice několikrát zahodili disk, ale tak jim to přece od začátku turnaje šlo – a tak tomu bylo i v tomto zápase. Několik ostřejších zákroků ze strany PD B, sendvič pro Dandu a 3SB B otočili bez mrknutí oka – protihráče přeběhali a zatlačili tak, že pražský tým začal rudnout (to asi nedostatek kyslíku?), zuřit a prohrávat. Až potom zaburácel halou konec zápasu – 3SB B doneslo útok a na tabuli svítil výsledek 11:9. Hlavami kluků v červených dresech se neslo jen jedno slovo, a to slovo bylo „VÝHRA“. To, na co se čekalo celý víkend, přišlo v posledním zápase! A bylo to zasloužené a s tím tedy i zasloužené 11. místo.

Jenže nebyl čas oslavovat, kluky čekala cesta domů – tak půlka skočila nakoupit a druhá zatím podpořila Trubky v zápase o hraní v Brně – bohužel marně. Přesto kluci odjížděli domů se skvělým pocitem – jednak potkali na náměstí pána Krkonoš, druhak se jim povedlo úspěšně přecpat vlak z Jilemnice do Martinic, no a nakonec i přes všechnu nedělní kalamitu dojet domů v pořádku. A tím náš příběh, který se stal (já bych vám nekecal), končí. Co si ale odnést? No přece, že tak už to na světě bývá: není místa, kde by pečení holubi létali do pusy, a tak i kluci z 3SB B poznali, jaká je cena výhry. A že si toho z Jilemnice odvezli více, než je zde napsáno, o tom není pochyb…

Zleva: Jan Štěpánek, Michal Čutka, Tomáš Kouba, Ondřej Petričák, František Vilímek, Petr Ehrlich, Vojtěch Ködl, Daniel Sládek

7. 2. 2019 napsal Honzí

WOMEN

O víkendu 2.-3.2. se 3SBeauties B vydaly na halovou kvalifikaci do Jindřichova Hradce. Všechny jsme se nesmírně těšily a pod vedením kapitánky Henrietty Ottové, pro kterou bylo kapitánství premiérkou, jsme podaly slušné výkony. Pro některé z nás to byl úplně první turnaj, pro jiné zase první women turnaj nebo turnaj po dlouhé době (samozřejmě kvůli zranění, žádné flákání). Na turnaj se vydalo 9 statečných, ovšem do neděle to dotáhlo bohužel jen 7 z nás (Týnka nám onemocněla a Markét v sobotu musela odjet).

Náš úplně první zápas byl s Left Overs A, už jen, když jsme se podívaly na rozpis, nás polil pot, ale bojovaly jsme a vedly si dobře! Skóre raději nebudeme zmiňovat, každopádně nám to holky pěkně natřely. Každým dalším zápasem jsme se ale rozkoukávaly víc a a víc, sílily, nabíraly další zkušenosti a ve všem jsme si byly mnohem víc jistější než na začátku. Hned v 2. zápase s Pískem jsme začínaly bodovat, sice to šlo stěží, ale donesly jsme 2 body. Únava na nás byla vidět už při 3. zápase, ale stejně jsme se nevzdávaly a snažily se proházet alespoň k jednomu bodu, i to pro nás znamenal obrovský úspěch a hlavně velikou radost.

V neděli nás čekaly už jen 2 zápasy… Po tom, co nás v šest ráno probudila hučící klimatizace, a po tom, co jsme si uvědomily, co všechno nás bolí, jsme se asi v půl osmé ráno vydaly ze spací haly zpátky do té hrací. Tentokrát jsme hrály ve velké hale, takže jsme se mohly pořádně rozvášnit a poslat tam i nějakou tu dlouhou. První zápas s BUFU jsme prohrály a stejně tak i druhý, který byl o 9. místo, hrály jsme proti Left Overs B, na kterých se ukázalo, že jsou mnohem sehranější než my, a tak to 9. místo s přehledem obsadily (snad jsme jim to nedaly úplně zadarmo). My jsme tedy skončily na 10. místě a sice jsme se nekvalifikovaly, ale vůbec nám to nevadí, přiučily jsme se novým věcem a mnohem víc jsme se všechny poznaly a o to nám šlo. A všechny věříme, že to bude čím dál tím víc lepší. Byl to moc fajn víkend! Za organizaci jak celého turnaje, tak nás děkujeme Heny!

Zleva: Denisa Havlová, Eliška Míková, Henrietta Ottová, Hermína Ottová, Kateřina Vyhnánková

5. 2. 2019 napsala Míša

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *