Je to tu! První díl ze 4 naší rybičklopedie právě vyšel. Dnes nám objasní svou touhu po disku první 3 rybáři – Fanda, Kája a Helio.
První návod nám představí František Frantál z 3SB. Fanda začal hrát při studiích na gymnáziu Jírovcova v ČB, tedy středoškolskou ligou. Postupně začal jezdit i s 3SB a brzy proslul svými sebevražednými rybičkami.
V tomto miničlánku bych se rád podíval na téma skákání layoutů v ultimate frisbee. Jakou má člověk motivaci k tomu skákat po disku? Je to proto, že chce vypadat cool, neřeší, že se rozmlátí, je obětavý a chce disk za každou cenu. Jsou to jen tyto důvody nebo je v tom něco víc? Člověk hraje na hřišti proti týmům a hráčům různé kvality. Někdy bráníte slabšího, stejně dobrého nebo lepšího hráče. Tým hrající proti vám může mít fyzickou nebo mentální výhodu. Co je klíčem k získání výhody na hřišti? Pojďme se podívat jakou roli v tom můžou hrát layouty.
Fyzická síla necharakterizuje lepšího hráče, pokud jste chytřejší nebo jste psychicky víc v pohodě. Pokud protihráč ví, že je rychlejší, tak mu dopřejte pocit, že ho fyzicky neohrožujete. Držte se za ním a když už má pocit, že v klidu chytá disk, skočte před něj a disk mu chytíte/srazíte před obličejem. Necháte zdánlivě více prostoru do směru, kam chcete, aby házeč hrál na útočníka a jste totálně ready tam vystřelit (např. obrana 3-3-1 na handlerech). Velkou výhodou layoutů je, že si člověk u protihráčů rychle získá respekt. Protihráči, kteří chtějí hrát na vámi bráněného útočníka mohou váhat, jestli to na něj hodit i přes to, že to vypadá zcela bezpečně. Tohle zaváhání může vést k chybě na odhozu nebo ke stall-out. Naopak na váš tým působí vaše layouty povzbudivě a dostává je to do větší psychické pohody. Ať už obranný nebo útočný layout ve správnou chvíli může způsobit insane-comeback! V neposlední řadě, pokud se vám povede krásná ryba, nakopne vás to k ještě lepšímu výkonu.
Samozřejmě je důležité naučit se dopadat správným způsobem, abyste neodcházeli z hřiště od krve. Vždy se ovšem budete muset smířit s drobnějšími odřeninkami. Spousta lidí se ptá, jak můžeš skočit takovou rybu, nechápu to. Co se člověku těsně před skokem honí hlavou? Já osobně myslím na to abych neskočil do protihráče a vidím se, jak držím nebo srážím letící disk. Na pochyby v ten krátký okamžik před skokem není čas.
V konečném důsledku ale nejde o nich jiného, než si užít s kamarády tenhle skvělý sport a mít ze hry radost. Každý chce odcházet z hřiště s dobrým pocitem, že podal svůj nejlepší výkon. Layouty nejsou samozřejmě nutné, ale mohou vám i všem ostatním dodat ten potřebný hype, který povede k 100 % výkonům.
Druhou rybičko-hvězdou dnešního dílu je Karolína Zubatá z Kulaté Šachovnice (v současné době z Východního Bloku). Moje první vzpomínky na Káju sahají až do roku 2011, kdy hrála společně se mnou v italském Rimini na (tehdy) prestižním turnaji zvaném Paganello a kde tehdy náš juniorský tým turnaj vyhrál – a to prosím v kategorii OPEN. I Kája už si od spoluhráčů zasloužila nemálo pivek za zachráněné disky.
Co s mi honí hlavou, když skáču rybičku? Popravdě mám asi ve většině případů zavřené oči a jenom čekám, jak to dopadne. Ale když to dopadne, tak to je pocit!
Ráda bych napsala nějakou pěknou vzpomínku na můj první layout, jak to bylo krásný a že to šlo úplně samo. Krutá pravda je, že ze začátku šlo spíš o směsku lachtanů, pádů na kolena a čehosi, co končilo otisky vlastní kopačky na stehně. Když jsem pak poprvé skočila jakžtakž plynule, myslela jsem, že jsem si asi urvala prsa. I to se časem vyladilo, holky.
No prostě žádnej učenej… nejzásadnější věc ale je, že ten disk musíš strašně moc chtít, v útoku i v obraně. Pak uděláš cokoli proto, abys ho získal. A když to jednou uděláš, zjistíš, že to jde, a že ležíš na zemi s diskem v ruce, i když to vypadalo naprosto nechytatelně, pak už tě nic nezastaví, abys to příště udělal zas, protože ten pocit je skvělej! Vyladění techniky je jen otázka času.
Nemyslím si, že layouty jsou něco, co by se dalo nebo mělo nějak cíleně drillovat a cvičit. To, že se někdo rozběhne a plácne sebou hlavou napřed o zem, je přece jen samo o sobě trochu zvláštní…ale když se tomu dodá ten rozměr, že strašně chceš chytit pro tým bod, ubránit nebo zachránit nepovedenou přihrávku, tak je z toho najednou akce, ze který se ti rozbuší srdce, i když si na to jenom vzpomeneš. A to už za ty odřený boky stojí.
Ale abych úplně nevynechala tu praktickou stránku, tak za mě nejužitečnější tipy: kouknout na pár videíí, obě ruce před sebe (hlavně ne pod sebe), před dopadem otočit disk obrázkem dolů, do haly se hodí potítka těsně pod lokty a nějaký chrániče na kolena a na písku se zas hodí zavřít pusu.
No a samozřejmě, chce to být zpevněný a mít trochu naposilováno, ať je to cool jak chce, pořád je to řacha.
Posledním, kdo nám dnes nastíní, jak se to má se skákáním rybiček, bude jeden z předních hráčů polské scény známý jako Helio, pravým jménem Andrzej Holnicki z polského celku Zawierucha. Helia si poprvé vybavuji na Whose Baby kolem roku 2013, ale jeho kariéra má kořeny jistě ještě víc v minulosti. I on má na kontě spoustu úspěšných rybiček, například nám zajistil záchrannou rybkou výhru v semifinále na MČR 2016 v OPENu proti FUJ. Text dodávám bez úprav slovosledu.
Rybičky jsem skákal hned, co jsem začal hrát ultimate. Předtím trénoval jsem judo, a tak na začátku používal jsem zvláštní techniku „přemetu“. Pořádnou rybičku naučil jsem se dělat až potom.
V útoku spíš nemyslím na to, kdy udělat rybu, soustředím se prostě na tom, aby vždycky ten disk chytit. Začátečníci dělají často chybu a snažejí se chytit frisbee nísko u koutníku v plné rychlosti. V těchto situacích lay-out bude většinou lepší nápad – efektivnějši a efektnějši.
V obraně jde to porovnat k lovu vzácných zvířat – musíš se furt soustředit, být blízko soupeře, a čekat na ten pravý moment na výstřel. Opravdická šelma může trpělivě honit protihráče celý zápas a zaútočit, kdy oběť to nejméně čeká.
Já moc děkuji těmto 3 kamarádům, že si udělali čas a podělili se s námi o kousek své moudrosti. Co na to čtenáři? Také už se vám začínají zapalovat lýtka při pomyšlení na outdoor frisbee?
Příští sobotu se na vás těšíme s dalším dílem,
vaše 3SB.
1.3.2019 napsal Lipi