Rybičklopedie 2

Hlasíme se s novým dílem naší Rybičklopedie. Pevně věřím tomu, že některé z týmů už statečně trénují venku a že rybičky jsou více a více aktuální téma. Dnes nám letní sezónu přiblíží Aurora, Zdvomkič a Pepíno.

As I was thinking about the players, who lay out often, there were logically more men than women coming to my mind. So I realized that I need some strong female „fisherman“ to motivate the other women for biding. And this junior player Aurora Lešnik from Cosmo Maribor was just what I was looking for. There is no tournament where this girl participated and didn’t jump at least one beautiful layout, offensive or defensive. So it’s my big pleasure that she agreed to share some of the thoughts going through her head while flying in the layout.

When I was a beginner I was always scared to get hurt or something. Which I bet this is your fear too. Well of course there is that minor chance of you getting injured. But like most of the times you will get shortness of breath or bruises and scratches (which look badass) on your elbow, hips and also knees but the price when you catch the disc while laying out is so much more rewarding than a little pain.

So how did I even start layouting? I actually don’t know, I think very soon. It’s that small step in your mind that you need to achieve and overcome your fears. It’s actually easier while playing because of the adrenaline running through your blood and you will be on the floor before you even realise. Also when you hesitate and think before you lay out, you’re not gonna do it. So don’t hesitate, clear your mind and just jump forward towards the disc. What also helped is that I watched frisbee highlight and those players doing mental layouts and it seemed unbelievable but it gave me so much motivation to be like them. More and more I practiced and laid out I got higher and further. I have fallen in love with the disc and I don’t want a turnover to happen just because of the fear. I think overcoming fears and “risks” is playing huge role in every sport and it makes you a better player . So now give me the reason why you shouldn’t do it?

Dalším z těch, kdo přispěli do mého malého projektu svými myšlenkami je Jiří Zdvomka z Rainbow Banana. S Jirkou jsem se seznámil během své krátké kariéry trenéra juniorské reprezentace a myslím, že jsme spolu měli zezačátku těžké pořízení. Ale netrvalo to dlouho a stali se z nás dobří přátelé a hlavně jsem brzy poznal, že tenhle kluk je na hřišti opravdový srdcař. V reprezentaci byl jedním z předních obránců a o rybičky v jeho podání nebylo nouze.

Moje zkušenost s layouty, Jiří Zdvomka
Layouty jsou jeden z důvodů, proč jsem začal hrát ultimate a proč mě to tak baví. Když jsem viděl videa, kde Amíci skáčou šílené ryby, tak jsem si řekl, že se to musím naučit. Je to částečně o situaci a improvizaci, ale naučit se to dá.

Začal jsem tak, že jsem se podle videí od Brodieho Smithse učil padat z pokleku a dávat ruce před sebe. To je nejdůležitější – zbavit se nechávání rukou pod tělem, protože pak se člověk zraní. No a pak, když jsem si to párkrát vyzkoušel ve hře (většinou neúspěšně) a naučil se dobře padat, tak to začalo jít lépe a lépe.

Myslím si, že je to i dost o adrenalinu, s kterým to jde o dost snáž. Rybu skočím s větší pravděpodobností ve vyhroceném zápase, než při rozcvičcce. No a právě ten adrenalin je na tom nejlepší. Teď už
mi přijde, že se prostě jenom soustředím na disk a v ten pravý čas “spadnu s rukama před sebou”. Někdy dokonce dělám i to, že na obraně běžím schválně pomaleji než soupeř, abych ho nabaitil a pak ho mohl ubránit layoutem.

Útočné a obranné ryby se liší. Já skáču spíš obranné. V útoku disk málokdy letí tak, aby se to dalo dobře chytit. Většinou to je dlouhá a u té člověk nesmí podlehnout dojmu, že to nedoběhne, ale prostě máknout a když se položí, tak zjistí, že má daleko větší dosah.

V obraně je příležitostí podle mě více. Největší příležitot, kdy skočit rybu, je při uplinu, když mi soupeř zdrhne, ale já před něj můžu skočit rybu (klidně jen výstražnou, i když neletí, protože ho to do
příště vystraší). Další dobrá příležitost je, když protihráč běží náběh k disku, protože je tam pravděpodobnost, že před chytem zpomalí. A to je šance skočit rybu. Tam si ale člověk musí uvědomit, že když se mu to nepovede, dá soupeři 2-3 sekundy bez marku.

Posledním přispěvatelem je poměrně mladý, přesto již plně začleněný hráč, kterému nechybí ty nejvyšší ambice. Vojtěch Sládek z 3SB, který začínal jako hokejový brankář a musel se hodně hokejových zlozvyků odnaučovat, je jedním z nejodhodlanějších hráčů, co znám. I to pokládám za hlavní důvod, proč si Pepíno nenechá ujít jedinou příležitost k rybičce. Takže, jak zní jeho recept?

Těpéro sombréro. Jsem Pepíno a jsem rybičkoholik.

S rybičkami to má každý individuálně. Co se mi při skákání honí hlavou? V tu chvíli, kdy skáču, nemyslím na nic jiného než na ten skok, hráče a disk. Skok chci provést především tak, abych tím nezranil sebe nebo svého protihráče. Pokud skáčete rybičku, nesmíte mít v hlavě ani špetku strachu z dopadu. Dopad občas bolí, ale pokud se ho bojíte, dopadne to tak, že se ve snaze ho utlumit ve vzduchu zkroutíte a dopadnete ještě hůř.  Myslím si, že skákání rybiček je jenom v hlavě. Neznám moc lepších pocitů, než obrana v rybičce nebo zbytečnej drop hráče po tlaku, kterej na něj obránce vyvinul. Když se naučíte skákat, už nepřestanete a co víc, můžete začít lítat.

To je z dnešního dílu vše. Je vidět, že každý přistupuje k rybičkám jinak. Kdo se bojí, nesmí na rybičky myslet, kdo se nebojí, ten na ně myslí o to víc, aby ji provedl správně. Na jednom se ale shodnou všichni – povedenému zákroku v rybičce se jen tak něco nevyrovná.

Těšíme se na vás opět za týden,

vaše 3SB.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *