Rybičklopedie 3

Už se přehoupáváme do druhé poloviny našeho malého projektu. Drtivá většina z nás už stihla čerstvě vyndané kopačky pěkně zašpinit, ti nadrženější z nás už pravděpodobně zašpinily i dresy od bahna a hlíny. A kdo ne, ten to možná udělá po dnešním čtení ode mě, Matyho a Betty.

První se představím já. Jsem Martin Lipert z 3SB, hraji od podzimu 2010 a v kariéře jsem vystřídal hodně postů. Co se rybiček týče, ty jsem měl rád už při fotbale, kde se tu a tam naskytla příležitost k hlavičce v rybičce. Takže když jsem začal hrát frisbee, zjištění, že tu je k rybičkám daleko více příležitostí, mi udělalo velkou radost. Za svou kariéru jsem už naskákal mnoho úspěšných layoutů, neúspěšných možná ještě víc. Přijde mi to jako něco úplně běžného, co k frisbee prostě patří a stejně jako hážeme dlouhé, měli bychom skákat rybičky. Můj příspěvek je o něco delší, tak se předem omlouvám a přeji příjemné, především však přínosné čtení.

Pokud jde o mně, vnímám rybičky jako jednu ze zbraní, které je dobré mít v záloze a jejíž použití ve správný čas může rozhodnout bod, někdy dokonce celý zápas. Mnoho lidí si myslí, že hráč prostě buď rybičky umí nebo ne, ale tak to není. Někdo má sice menší pud sebezáchovy než jiní a naučit se skákat po hlavě za diskem pro něj je snazší, ale to neznamená, že se to nemůže naučit kdokoliv. Samozřejmě by se měl daný hráč nejprve ujistit, že je jeho tělo na kontakt se zemí připraveno.

A něco pro ty, kterým rozmáznutí se o zem nepřipadá dost cool samo o sobě! Stejně jako v moři ani ve frisbee není rybička jako rybička a motivace pro skok se může různit.

Osobní motivace

Každý určitě chceme na hřišti hrát co nejlépe, jinými slovy na 100%. To pro mě znamená počítat s rybičkami a když se naskytne příležitost, tak být připraven rybičku skočit (ideálně si tu příležitost sám připravit). Kdo kategoricky odmítá skákat rybičky, má ve své hře ještě velkou rezervu a za mě bohužel rozhodně nehraje na 100%. Při rybičce se sice člověk trošku odře, ale proti pocitu, že jsem v prohraném zápase mohl udělat víc a neudělal, je ta bolest zanedbatelná. Navíc, správné vítězství musí trošku bolet.

Týmový hec

Možná to tak nemá každý, ale když kolem mě začnou létat spoluhráči v rybičkách, tak cítím, že vedle mě někdo maká na 120% a že jeho snaha přijde vniveč, pokud ho nepodpořím svým maximem. Proto je i rybička, ze které nevzešla obrana nebo zachráněný disk dost přínosná pro váš tým, může strhnout řetězovou reakci.

Mindset

Krásný příklad z HMČR v Plzni. Dělali jsme dril před zápasem a moc nám to nešlo, to asi každý znáte. Takhle do zápasu vstoupit nechcete. A když to vypadalo, že nám to zase spadne, poslal tam kapitán krásnou rybičku a disk zachránil a popravdě si myslím, že tím zachránil i začátek našeho zápasu. Já osobně jsem zastánce toho, že zápas začíná dávno před prvním výhozem a tohle je krásný příklad.

Taktická zbraň

I s rybičkami se dá taktizovat, např. jedna dvě obranné rybky ze začátku zápasu mohou znervóznit útočníky na celý zápas a to je sakra dobrá investice. Stejně tak dokáže těsná obrana konkrétní hráče prakticky zneškodnit, mohou se začít bát nabíhat nebo jim adrenalin ovlivní házecí rozhodnutí. Často se stane, že člověk skočí rybku, neubrání, ale soupeř disk za 2 přihrávky ztratí. Je to sice diskutabilní, ale i ta rybka mohla v turnoveru sehrát velkou roli. Zde bych také zmínil, že pouhé leknutí chytače, když mu před diskem prolétne obránce, může k obraně stačit (často i když ani nemáte šanci se disku dotknout).

Spolehlivost

Stalo se vám někdy, že vám spoluhráči nenahráli, i když měli příležitost? To jste jim nejspíš ještě neukázali, že se kvůli disku klidně rozmáznete o palubovku nebo skočíte do bahna. Každý podvědomě máme hráče, kterým se nahrává snáz, a takové, u kterých často nahrávka nevyjde. Pokud se málo dostáváte k disku, možná by to dvě tři pěkné rybičky spravily. Je jen na vás, do které kategorie se zařadíte.

Masochismus

Poslední moje velmi oblíbená fáze skočení rybičky je večer ve sprše s ostatními spoluhráči, když máme všichni lososy po celém těle a voda tekoucí po čerstvých spáleninách mě vynáší až do nebe.

Samozřejmě existují i příklady rybiček, které jsou spíše kontraproduktivní, ale o těch se bavit nechceme. Stejně jako v jiných sportech i ve frisbee jsou rybičky to (společně se souboji, dlouhými hody atd.), co ho vyhýbá z vyjetých kolejí fádních náběhů, jistých chytů apod. Je to to, proč se na frisbee někdo dívá a já jako hráč bych měl tu chvíli, kdy můžu zazářit a diváka oslnit, rozhodně využít.

Dalším na řadě je Matyáš Brandstetter z Left Overs, další z mých svěřenců v juniorech. Tenhle idol dívčích srdcí ještě umocňuje holčičí touhu svou odhodlaností pokořit své soupeře za jakoukoliv cenu. I on se svěřil, co je jeho tajemstvím.  Takže holky?

Jak začít „rybařit“ v ultimate? Pokud chci skákat rybičky, je důležité si uvědomit, že to předně závisí na dvou faktorech – na psychické a fyzické stránce. Moje hlava by měla být připravená, že se tělo v nadcházejícím zápase kapku proletí a při dopadu možná sedře. Hlava musí věřit tělu, že skočí bezpečně – bez lámání kostí. Aby hlava důvěřovala, je dobré si rybičku zkusit i nanečisto – na postel či  na žíněnku, z kleče či ze stoje. Jste ready?!

Proč? Ultimate je kolektivní sport – týmový. Tým je tvořen z hráčů. Je silný jako jeho nejslabší hráč. Aby rostl a zlepšoval se, je třeba ho krmit – individuální příprava, vztahy mezi hráči, týmová atmosféra… Layout je jeden ze způsobů, jak dát najevo, že vám na vašem týmu moc záleží – stojí vám za to. Jak? Můžeme skákat na hrudník na bok, sklouznout se po zádech… Vzkoušejte si, co je pro vás přirozené a bezpečné. Kam a kudy? Přímo na disk, ale nikdy na úkor protihráče či spoluhráče. Pokud se zde nějaký nachazí, tak vždy kolem – vedle – něj,  abyste nezasahovali do hráčovy trajektorie pohybu. Kdy? Vždy když je to možné.. 🙂 Mně osobně se daří nejvíc skákat v obraně – při bránění dumpa do aroundu a v zóně u lajny. Dávejte do hry srdíčko. Chcete, aby váš tým rostl, ne?!

To nejlepší na konec (alespoň pro dnešek), takže hráčka roku 2018 Alžběta Hodačová z Kulaté Šachovnice! Tvrdá škola z basketballu ji očividně připravila i na jednu z největších zkoušek ultimate, tedy layouty. I ona nám možná poradí, jak se stát nejen kapitánkou juniorské reprezentace, ale i nejlepší hráčkou v republice. Je potřeba dodat, že méně je někdy více, takže v rychlosti od Betty.

Pokud jste soutěživí a máte hlavu ponořenou do hry, tak jako já, uděláte pro disk skoro cokoli. Klidně i skočíte rybičku nebo se nějak svalíte na zem.

Přijde mi, že se skákání rybiček hodně řeší. Spoustu lidí si klade otázky proč, jak, kdy a kam skákat. Pro mě osobně je nejlepší nad tím vůbec nepřemýšlet. Soustředím se na hru a pak to jde samo. Vždycky, když se nad tím zamyslím, tak neskočím. Začnou mi vyskakovat všechny tyhle otázky a najednou se začnu bát. Řeknu si: hmm, na ty kolena to asi nebude úplně dobrý, a ještě se spálím a odřu. Nejdůležitější je nebát se. Když to jednou překonáte, tak jste za vodou a budete skákat jedna báseň.

Pokud to jednou zkusíš, budeš skákat pořád.

A tím jsme pro dnešek opět vyčerpali týdenní příděl rad a návodů. Zbývá poděkovat všem přispěvatelům i čtenářům za jejich čas a kdo to ještě letos neudělal, šup ven na trénink a nevracet se domů s čistým dresem.

Tak příští sobotu naposledy naviděnou,

Lipi a 3SB.

4. 3. 2019 napsal Lipi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *