OPEN
Po velmi úspěšné sezóně, mnoha odehraných českých i zahraničních turnajích (EUCQ, Vienna Spring Break, Windmill Windup, EUCR) se kluci z 3SB vydali s velikým očekáváním na vrchol celé sezóny, a to na finále evropské ligy do polské Wroclavi. Z 22 hráčů týmu FUJ bylo právě 9 hráčů z českobudějovické bašty. Turnaj se konal od 5. do 7. října.
V pátek nás čekala velmi obtížná a vyrovnaná skupina. Dorazili jsme na rozcvičku s lehkým zpožděním, abychom o necelou hodinu později čelili týmu M.U.C. z německého Mnichova. Nelze říci, že by nám chyběla šťáva nebo chuť Němce porazit, ale jejich poněkud líný, však těžce bránitelný styl nám vůbec nesedl a vstoupili jsme tak do turnaje s první prohrou 15:12. Následoval zápas proti švýcarskému celku Freespeed, kteří rozhodně nejsou na evropské scéně nováčky. Tentokrát jsme se dokázali pověsit soupeři na paty a celý zápas neztratit soustředění, což nás dovedlo k výsledku 15:12, tentokrát ovšem v náš prospěch. Poslední skupinové klání nás zavedlo do východního regionu, naším soupeřem byli lotyšští Salaspils WT. Ti za sebou měli velmi těžký zápas proti M.U.C. a na jejich hře to bylo znát. Zaslouženě jsme si vybojovali vedení 14:11, pak nás ovšem čekalo tvrdé ponaučení. Na konci zápasu jsme ztratili koncentraci, zatímco Lotyšové přestali chybovat a postupně dotáhli zápas do UP. Ani ten jsme nedokázali proměnit a tak jsme obsadili 3. místo ve skupině. Na postup do osmifinále nám to ovšem stačilo.
Sobotní ráno už jsme zvládli o poznání lépe a do osmifinále proti britskému Chevronu jsme nastoupili ve skvělé formě. Zápas byl velmi vyrovnaný, žádný tým si nedokázal urvat vícebodové vedení, většinu zápasu vládl i velmi pěkný spirit. Ten se pokazil až v UP, když si Chevron po našem ztraceném útoku a naší následné obraně zahlásil spektakulární faul call. Hlášku jsme nedokázali britům rozmluvit a bohužel už se nám nepodařilo vrátit disk zpět do našich rukou. Naše krev, pot ani slzy nestačili k postupu do top 8, osmifinále jsme prohráli 13:12 a rozplynul se tak náš velký sen. Nemohli jsme rozhodnout jinak, než Chevronu udělit 0 za fair mindedness. „Řekl bych, že Chevron pussy call pramenil z čisté touhy toho kluka s číslem 6 vyhrát, poněvadž si nenechal nic vysvětlit, nepřihlédl k názorům sidelajny, nepřihlédl k dostupnému videu, zkrátka neudělal nic pro to, aby se správně a čestně rozhodl hlášku stáhnout. Je velmi smutné vidět, že občas i v takhle důležitých chvílích jde Fair play stranou a pocit vítězství je důležitější než celkový pocit ze hry.“ říká o pochybné hlášce v universe pointu Michal Marek.
Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Po zbytek turnaje už nás čekali samé velmi příjemné zápasy, nejprve velmi těsné vítězství (15:14) proti rakouskému týmu Forward, následovala úspěšná premiéra s týmem Reading Ultimate (15:9), kteří se nám dokonce omlouvali za své krajany z Chevronu. V neděli jsme se v posledním zápase utkali s italským týmem CUSB Red Bulls, což je farma letošních vícemistrů Evropy CUSB La Fotta.
Turnaj a celou letošní sezónu hodnotím opravdu pozitivně – vytvořili jsme tým, který se jen o bod nedostal do čtvrtfinále, zároveň jsme do týmu zapojili dost nových hráčů. A hlavně jsme se po porážce v osmifinále nezhroutili a vybojovali alespoň místo deváté. Na tom se ostatně shoduji i s jedním z kapitánů Vojtěchem Prušákem: „Spojení s třiesbéčkama je super. Ty kluky miluju. Už jarní soustředění ukázalo, kolik pozitivní energie v týmu je. Přes rok jsme sice trochu zápasili s docházkou, což je něco, co si můžeme odnést do příští sezóny. Ale na závěrečné tréninky přijeli kluci z Budějic a Lipi ze Žďáru a tréninky měly náboj. Ve spolupráci bych rád pokračoval, ačkoliv je to geograficky a logisticky náročné. Wroclav stála za to. Nesmyslné tři zápasy v Universepointu. Úsilí tolika lidí namířené jedním směrem… Nakonec deváté místo, na které jsem pyšný a vím, že se můžeme měřit i s týmu na 5.-8. místech.“
Na turnaji se nám nevyhlo ani pár zranění, pozitivní náladu jsme ovšem neztráceli: „I přes úraz hned na začátku turnaje jsem si celou akci hrozně užil. Atmosféra v týmu byla senzační a nevzdali jsme se, ať jsme hráli jakkoliv – nakonec 9. v Evropě není vůbec špatné.“ hodnotí letošní EUCF Jáchym Hrušák.
I letošní kapitán 3SB OPENu Pavel Pelikán se ohlíží za uběhlou sezónou s hřejivým pocitem na hrudi: „Konec sezóny se nám vydařil a po dobré přípravě v září jsme odjeli na finále kvalitně připraveni. Výsledné 9. místo je možná trochu hořké, ale časem budeme na turnaj vzpomínat jen v tom nejlepším. Spousta mladých pušek se výrazně zlepšila během sezóny, i jako tým máme stále kam růst. Jako největší výzvu pro příští rok vidím zopakování kvalitních výsledků z letošní sezóny, byť turnajů v reprezentační sezóně tolik nebude.“
11. 10. 2018 napsal Lipi