Březen je pro nás, frisbeejáky, velmi důležitý měsíc. Právě nám skončila halová sezóna a drtivá většina z nás se už nemůže dočkat, až zaklidí sálovky do skříně a místo nich zase zařadí do botníku nablýskané kopačky. Zimní příprava nabírá konečně pořádný spád a těšíme se, až nás nebudou omezovat stěny tělocvičny a budeme nespoutaně běhat a létat po travnatém hřišti. Létat? Ano, opravdu mám na mysli létání vzduchem čili skákání rybiček. A jelikož v březnu není příliš akcí, o kterých by se daly psát zajímavé reporty, rozhodl jsem se, že se pověnuji právě rybičkám. Proto jsem oslovil vytipované „rybáře“ napříč různými týmy, o kterých vím, že se skákání nebojí, aby sepsali krátkou esej o jejich motivaci hnát se nebojácně za diskem klidně hlavou proti zemi. Zadání znělo, že mají motivovat hráče, kteří rybičky tolik neskáčí, aby začali. Aby si řekli: „Tak tohle mě nenapadlo, to bych měl zkusit, takhle jsem o tom nepřemýšlel!“.
Jestli se jim to povedlo, budete moct posoudit sami. Každou další březnovou sobotu vyjde na našich stránkách článek, ve kterém si vždy 3-4 z těchto esejí budete moct přečíst a posoudit, jestli TO právě není recept pro vás, proč s rybičkami začít. A vás, kteří se považujete za zkušené rybáře, ale z nějakého důvodu jsem vás neoslovil, vyzývám, ať se na toto téma nebojíte přispět v komentářích.
Takže se na vás těšíme každou další břenzovou sobotu,
Lipi a 3SB